Makro fotografie je pro začínajícího fotografa s omezeným rozpočtem téměř nepřístupnou oblastí, protože skutečné makro objektivy jsou velmi drahé a levná makro optika má velké nevýhody. Například můj Tamron (jeden z nejvíce rozpočtových objektivů ve své třídě) má označení „makro“, ale minimální vzdálenost od objektu v tomto režimu je asi jeden a půl metru. Nápis „makro“ je podle mého názoru pouze reklamním trikem, protože z této vzdálenosti můžete fotografovat motýla nebo něco podobného. A jak se mi zdá, takové obrázky lze nazvat makro, pouze s velkým úsekem. Ano, velké, ale stále ne makro. Níže jsou obrázky z tohoto objektivu (Tamron 70-300) v makro režimu
A další dva obrázky byly pořízeny pomocí makro optiky, jejíž výrobu budeme podrobně analyzovat v tomto článku.
Osobně jsem byl vážně zmaten „konstrukcí“ makro čočky, protože jsem opravdu chtěl fotografovat duhovku lidského oka, pyl na křídlech motýla, „tvář“ mouchy, sněhové vločky, ale v „makro světě“ se skrývá téměř žádná krása. A touha po zachycení skrytých pod našimi nosy, plus velmi omezený rozpočet, mě vedla k tomuto návrhu. Helios 44-2 koupil za 1 000 rublů, zadní stranu jsem nahradil jiným objektivem namontovaným na fotoaparátu. A to je vše, makro optika je připravena, můžete fotografovat. První možnost jsem provedl jednoduše připojením druhé čočky k elektrické páske.
Elektrická páska však blokuje přístup k clonovému kroužku druhé čočky. Ale i bez montáže to také není možné, protože držet kameru jednou rukou a druhou čočkou po celou dobu je nepohodlné a není to opravdu možné, protože stále musíte stisknout tlačítka, otočit ladící kroužky na mechanickém Heliu a udělat mnoho dalších manipulace, kde je zapotřebí alespoň jedna volná ruka. Připojujeme tedy dvě čočky k sobě, s možností umístění na ně také světelného zdroje (baterku)
Materiály a nářadí:
Dvě čočky (např. Helios 44-2 a Tamron 70-300) Objektiv Tamron 70-300 lze zakoupit.
Kus z plastu ABS (který nepichne)
Páječka
Pilníky (kulaté a polokřídlé)
Plynový vysoušeč vlasů (lze zakoupit)
Papírnictví nůž
Skládačka (Můžete to udělat i bez ní)
Kleště nebo svorky (a to je volitelné)
Krok 1
Vezmeme kus plastu, aplikujeme kapuci objektivu (takový plastový nesmysl, který je připevněn ke konci čočky a uzavře čočku od bočního světla) od Tamronu a nastíníme úchyty na čočce. Poté vyřízněte díru podél nakreslených čar. Můžete to udělat pomocí skládačky nebo vrtáním do kruhu malých děr, jak chcete, udělal jsem to páječkou. Nakonec musíme kopírovat držáky kapuce tak, aby kus plastu pevně držel na svém místě.
Zpočátku jsem nevzal v úvahu, že plast by neměl být lepkavý, a když jsem už vyřízl díru, okamžitě jsem rozdělil obrobek a začal pracovat na hranách.
Vzal jsem další kus plastu ze starého pouzdra na telefon. On také není úplně to, co je potřeba, ale nic vhodnějšího nebylo nalezeno. Dále jsem postup opakoval páječkou, upravil otvor podle tvaru úchytů na čočce a zpracoval okraje.
Krok 2
Bereme Helios 44, odšroubujeme adaptační kroužek (skrz tento kroužek, který je namontován na mém DSLR) a upevníme ho dozadu, takže bude vhodnější pro něj vytvořit upevňovací prvky a nebude nutné utěsňovat spoj mezi čočkami.
Vyzkoušíme Helios s obráceným adaptérem na Tamron, na kterém je již oblečený kus plastu s hotovým zipem. Ukázalo se, že prstenec adaptéru je o milimetr větší, než je průměr čočky namontované na kameře, takže celý design nemá žádné mezery, do kterých by se mohlo dostat nežádoucí světlo. Jsou-li nějaké, například při montáži domácí od ostatních čoček musí být pečlivě izolovány, jinak při fotografování dojde k oslnění nebo jiným vadám.
Krok 3
Odšroubovali jsme adaptérový kroužek z objektivu tak, aby při jeho montáži nezasahoval. Místo kapuce zahřejeme okraje plastického oblečení, ohýbáme se a přitlačujeme k nim adaptérový kroužek. Děláme to ze tří stran, abychom vytvořili „kapsu“, do které bude shora shora vložen prsten s připojenou čočkou. Můžete udělat takové ohyby na všech čtyřech stranách, takže druhý objektiv lze vyjmout spolu s držákem. Ale rozhodl jsem se použít jednu ze stran (nahoře) a umístit na ni baterku.
Krok 4
V našem designu pro makrofotografii bude ohnisková zóna 20-30 mm od okraje druhého objektivu, to znamená, že budeme střílet přímo v bodě prázdné oblasti. Například při fotografování lidského oka se čočka téměř dotkne řas. Proto vestavěný blesk, stejně jako „botní“ blesk, jednoduše objekt nezasáhne a je potřeba další světlo, které osvětlí oblast přímo před objektivem.
Používám jasnou baterku s pohyblivým držákem, abych mohl upravit směr světla v osvětlené oblasti. Následně, po testech, byla baterka prodloužena ještě blíže k okraji čočky o několik centimetrů.
Závěr
Tato „makro optika“ má samozřejmě své nevýhody. Například bez dodatečného světla nebo jasného slunce takového designu není dostatek světla plus elektronika kamera dovnitř auto Režimy nesprávně odhadují množství světla a vybírají nesprávná nastavení. Přestože podle mého osobního názoru je jedinou vážnou nevýhodou malá hloubka ostrosti (hloubka ostrosti) při fotografování plochých předmětů, jako jsou sněhové vločky, to neovlivní obrázky, ale při střelbě objemových objektů ji již chci zvýšit. A zvyšuje se pouze v přímém poměru ke snížení fotosenzitivity v důsledku uzavření membrány.
Ale takové makro zařízení nevyžaduje peněžní náklady, pokud máte dvě čočky, poskytuje vynikající nárůst strmější než jakékoli makro kroužky (což mimochodem také stojí peníze), umožňuje vám nahlédnout do „makrosvět“ a tam něco vyfotografovat. Zdá se mi, že tyto výhody převažují nad nevýhodami.
Zbývá pouze nastavit fotoaparát do pohodlného režimu fotografování (fotografoval jsem ho úplně ručně), vyberte vhodné nastavení pro fotoaparát a objektivy i voila, dostaneme zde tak zajímavé obrázky, které se nemohou chlubit ani vážní fotografové.
Přeji vám kreativní úspěch!
